Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historické zajímavosti města Rokycany

Čarodějnické procesy v 17. století se nevyhly ani městu Rokycany. Následující příběhy jsem vybral z časopisu Minulostí Rokycanska, vydáváným státním okresním archivem v Rokycanech.

Hned první záznam v černé knize nebo smolné královského města Rokycan v r. 1573 se týká čarodějnictví jistého Jedlíka  z Nadryb, který pro ten skutek byl řetězem na hrdle ztrestán. Téhohož roku byla i Maruše, děvka Jelíkova, obviněna z čárů a pro ten aučinek přivázána.

V roce 1573 se objevuje třetí případ čarodějnictví v Rokycanech, a to měla být Káča Jedlíková ze vsi Nadryb, to znamená, že celá rodina Jedlíkových se stala obětí řádění inkvizice. S největší pravděpodobnoctí byla i Káča Jedlíková v Rokycanech popravena.

Další velký čarodějnický proces proběhl v Rokycanech v roce 1589 a týkal se rokycanské měšťanky Anny Chyličkové, Káči Sápě, jisté Kozové a další "obyvatelkyně zdejší" Markyty Plechaté, které byly obviněny z čarodějnictví.  Podle zápisu z knihy "Černé nebo smolné" Anna Chyličková " s čertem činiti měla, který s ní člověka černého, starého chodíval a poroučel jí, aby čarovala v sobotu a v neděli a radu dával, aby sobě tovaryšku Kozovou vzala, že jim pomáhati chce, aby ho poslouchaly a nic se nebály, že se dobře míti budou". Za tyto a jiné čarodějnické skutky byla Anna Chyličková upálena na hranici ještě téhož dne. Stejný osud stihl i další obyvatelku Rokycan, Káču Sápě, která se mistru popravnímu po náležitém trápení (mučení) přiznala, že s Anno Chyličkovou čarovala. Káča byla skrze mistra popravního dokonce zaživa zahrabána. Další údajní čarodějnice Kozová "nic na pálení nedbajíce" nechtěla se přiznat obvinění z čarodějnictví, ba dokonce "ani mluviti slova nechtěla". A protože nedostali z ní žádné doznání, přerišil popravní mistr výslech a odložil jej na jindy. Kozová však v šatlavě těžce onemocněla, v důsledku toho se rokycanské měštky přimlouvaly, aby byla ze šatlavy propuštěna. Propuštěna sice byla, ale v důsledku útrap, které prožila, třetího dne umřela a její manžel u Božích muk sám hrob vykopal a sám ji pochoval.

  

 

O ROVNOSTI MEZI MUŽEM A ŽENOU...

O rovnosti mezi mužem a ženou se v té době nedalo vůbec mluvit všeobecně, ale v těch horších podobách snad ano. Ženy se totiž mnohdy snažily napodobovat muže a vyrovnat se jím zejména v pití a tanci. Lékař císaře Rudolfa Guarinoni tvrdí, že měšťané a měšťanky se často ve veřejných hospodách tak opili, že "rukama semtam klátějí jako strašák na ptáky v poli...". Nízké postavení ženy ve společnosti a v rodině lze vysvětlit jedině její naprostou materiální závislosti a hrubou nevzdělaností, která vycházela ze samých kořenů společenského řádu.

Nejnižší a nejbídnější postavení měla městská i venkovská chudina, jestliže mužové se v tomto směru měli špatně, ženám se vedlo ještě hůře.

 

 

ŽENY JAKO ČARODĚJNICE... IV ROKYCANECH

V minulosti pokud žena byla. ještě mladá a hezká, měla řadu výhod. Do opovržení upadaly však staré ženy, a zejména ty, které se dožívaly vyššího věku. Stávaly se jakousi základnou, z nichž se rekrutovaly nejčastěji čarodějnice a hadačky. Protože medicína byla ve středověku, na velmi nízké úrovni a lidové zkušenosti při. léčení byly prakticky na stejném stupni, Nositelem lidové medicí­ny proto bývaly většinou staré a životem zkušené ženy. Bába v 16. a 17. století věděla dát radu na všechno. Když někdo strádal nemocí,hojila ho bába kořením a zaříká váním. Když někomu bylo něco ukra­deno, šlo se zase k bábě. Když někdo chtěl, aby jeho láska byla vděčně přijata, bral zase na pomoc bábu. Když se někdo chtěl nad někým mstít, šel k bábě pro čaj anebo platil, aby protivníka usušila. V Čechách čarodějnické procesy začínají v 16. století, zatímco v sousedních německých knížectvích a ve Španělsku strašily čarodějnické procesy ode dávna. Čarodějnictví se neomezilo jen na velká města, ale zachvátilo i města venkovská.  Pověstné byly čarodějnické procesy v letech 1473 až 1630 např. v Roky­canech, v Jeseníku na Moravě, v Náchodě a jinde.

 

Čarodějnické procesy postihly jak muže, tak ženy pocházející zejména z nejnižších sociálních vrstev. Čarodějníci a čarodějnice se rekrutovali z pacholků, pohuňků, služek, čeledínů, z tělesně posti­žených či starších osob. A mezi nimi nejhůř dopadla bába. Běda bábě, která byla u pánů konšelů obviněna z čarodějnictví a u které rychtář nalezl kost, vlas a nebo hostii.

Vlna čarodějnictví zasáhla Rokycany, aspoň soudě podle d uchovalých městských knih, v druhé polovině 16. století, a měla masový charakter. Za 50 let, tj. od r. 1573 do r. 1630 bylo, v Rokycanech nařčeno a odsouzeno z čarodějnictví 21 osob většinou to bývaly ženy. A nebýt neblahých válečných   událostí  doby   30leté   války, nevylučuje se možnost, že by čarodějnické procesy v Rokycanech zdárné pokračovaly dále a že by ještě řada dalších prostých a chudých lidí přišla o život.

 

 

V roce 1591 se objevuje další čarodějnický příklad. Z čarodějnictví byl obviněn jistý Jakub Kulhavý, syn Hadrový, kterému bylo dáváno celkem 9 čarodějnických skutků. Byl např. obviněn z toho, že ho otčím navedl, aby jablko pod paží zapotil a dal děvčeti, že mu hned skutku povolí ..." atd. "Pro takové skutky jest ortelován tak, že hnáty mu zlámány, do kola vpleten a s tím kolem na hranici zaživa spálen. A tak v tom vyznání umřel." Ve čtvrtek 18. července 1591. Nejen on, ale i jeho matka byla obviněna z Čarodějnictví a ačkoliv celý případ v uvedené městské knize není dokončen, je nesporné, že i Hadrová a pastýřka Potůčková byly na hranici upáleny. Upálen byl s největší pravděpo­dobností i její manžel Hadr, takže celá rodina byla prakticky smetena z povrchu zemského.

Zápisy "Knihy Černé nebo smolné" končí rokem 1630, ale to zdaleka nezna­mená, že v Rokycanech končí hony na. čarodějnice. Poslední známý případ čaroděj­nictví se udil v Rokycanech v letech 1748 až 1752, který naštěstí skončil dobře, jednalo se o jistého chlapce jménem Ondřej Bláha z poddanské vesnice Přešín, o němž tzv. "Acta inkvizitionalia" tvrdí, že *s čertem činiti měl, s ním se často scházíval a jemu duši upsal. Z uvedených akt však vyplývá, že šlo o chlapce psychicky labilního v důsledku těžkého úrazu, který v mládí utrpěl v lese. Přesto, že při každém výslechu byl přítomen tzv. krajský fyzikus, tj. krajský lékař a přestože o jeho úrazu v mládí mu bylo známo, uvěřili všichni tomu, že tento chla­pec svou duši upsal čertu. V téže době (kolem r. 1754) však Marie Terezie vydala patent, kterým nařizovala, aby žádné soudy z čarodějnictví se nekonaly, protože uznala, že čarodějnictví neexistuje. Po  téměř čtyřletém věznění a trápení byl nakonec Ondřej Bláha apelačním soudem v Praze propuštěn ze šatlavy s tím, aby duchovní i rychtář rokycanský nad ním trvale dohlíželi.

 

 

JEŠTĚ O BÁBÁCH  A ČARODĚJNICÍCH...

Vraťme se ještě několika slovy k bábám a k čarodějnictví. Již samé stáří a fyziognomická podoba starých lidí často sváděly k tomu, že se tyto osoby ztotožňovaly se zlými pohádkovými bytostmi, které svým čarováním mohly ublížit kdekomu. Ale nejen staré ženy se stávaly obětí lidské zloby a, nevzdělanosti. Vzhle­dem k nízké úrovni lékařství doba nutila často mladé matky, kterým onemocněly děti, aby také čarovaly a tím zbavily šve dítě zlých nemocí. Rovněž bylo hodně mladých dívek a vdov, které se různými dobovými kouzly a čary snažily k sobě muže přivábit.

Je samozřejmé, že staré hadačky a čarodějky, které toto řemeslo provozovaly,  napáchaly mnohdy vážné škody, když například pří výkladu a hádáni jmenovaly, nevinné osoby, které se pak  dostaly do soukolí.

 

Použitý materiál je z časopisu Minulostí Rokycanska vydávaného Státním okr. archivem v Rokycanech. Konkrétní číslo je 11, ročník VIII, červen 1999.